Únor 2010

Winter time...

28. února 2010 v 21:21 | Jillian |  Vlastní tvorba
Tyhle fotky jsem fotila už před nějakým časem. Dnes není po sněhu skoro památky (Virtuálně klepu na dřevo abych to nezakřikla). Ten den jsem si všimla jak lidi postávají kolem řeky a pozorujou kachny. Bylo jich tam vážně spoustu a já jsem si říkala, že je prostě musím vyfotit:) Mám těch fotek ohromné množství, takže někdy nejspíš přidám další várku...




Dorian Gray

28. února 2010 v 15:26 | Jillian |  Recenze

Škola Noci-Označená (P.C. a Kristin Cast)

26. února 2010 v 23:58 | Jillian |  La literature
Hlásím se s odstupem po tomhle hektickém týdnu. Byl strašný jako obvykle a návrat do školy byl až neobvykle drastický. Zárověň se ale stala spousta věcí ze kterých mám hroznou radost a to se počítá:) Ale teď k tématu...



Tak tahle knížečka pro mě byla velkým překvapení. Ano přiznávám se, je to upířina. A zároveň jeden ze současných bestsellerů v USA i když nebýt šílené reklamy nevšimla by si téhle knihy ani polovina lidí. Já bych ji ale nijak negativně nehodnotila. Naopak mě hodně zaujala:) Přečetla jsem ji za tři dny s tím, že jsem mezitím chodila do školy ( a chodila pozdě, protože jsem se ráno nemohla odtrhnout od čtení). Kdybych do ní nechodila jsem si téměř jistá, že bych ji přečetla najednou. Ani ne tak proto, že by byla bůhvíjak úžasná, ale především proto, že je neuvěřitelně čtivá a podmanivá.
Prakticky jsem neměla jedinný důvod ji zavřít.
Nenacházím v ní dokonce ani žádné hluché místo. Děj plyne neuvěřitelně svižně a na nějaké zdlouhavé popisy není čas. To je ale částečně zapříčiněno i tím, že první verzi knihy napsala paní P.C. Castová sama. Její dcera Kristin ji ale ohodnotila s tím, že dnešní puberťáky nezajímají sice krásné, ale zdlouhavé popisy levandulového pole. Zajímá je prý jen to, že tam nějaké pole je a že je růžové:D To mě pobavilo, protože mě osobně by ten popis nijak zvlášť nevadil. Na knize je spolupráce těchto dvou lidí poznat. Především proto, že se skutečně ničím zdlouhavé nezabývá a že ústřední puberťačka mluví skutečně jako puberťačka. V tom mi připomíná mou drahou Susannah Simon (Mediátor). Tam kde si ale Meg Cabotová vystačila sama a kde mě opravdu bavila mi tady ten puberťácký styl občas trochu vadil. Zároveň je to ale jeden z důvodů, proč je kniha takhle čtivá. Pokud jde o příběh samotný, tak ten mě zaujal asi nejvíc. Všichni víme, že lidé jsou teď všeobecně posedlí vším co má zoubky. Tahle kniha mi ale po obsahové sránce přišla víc než zajímavá. Docela dost si mě získala a jsem i přes některé nedostatky docela zvědavá na pokračování. Celkově je příběh dost originální na to aby zaujal a pojetí upírů se mi v této knize vážně líbí. Především fakt, že "upírismus" je tady brán jako druh nákazy na kterou vědci zatím nenašli lék. V případě, že se to stane právě vám, není tak úplně jisté, zda tuto proměnu v upíra vaše tělo příjme či ne a pokud ne, zemřete. Pokud jde o konec knihy nejsem si ale úplně jistá tím, zda-li je tohle všechno pravda, protože jde o ten typicky otevřený konec, který vlastně říká, že je všechno úplně jinak:D

Tahle série se chystá být opravdu dlouhá, protože už teď je dílů v americe sedm. Druhý díl u nás vychází letos v březnu. Tuhle knihu doporučuju. Je opravdu dobrá a rozhodně záživná a originální. Mě se opravdu líbila a to mě dost překvapilo.Pořád je to ale upířina pro puberťáky, i když podle mě o poznání temnější a zajímavější než takové Stmívání, kde jde pořád jen o jedno (ne, že bych proti knihám něco měla, ale tohle je bohužel krutá pravda:D ). Takže shrnutí: Kniha, která mě opravdu zaujala a i přes některé nedostatky je vážně dobrá a můžu vám ji jen doporučit:)


Maškaráda-Sir Terry Pratchett

21. února 2010 v 21:56 | Jillian |  La literature

Nejdůležitější pravidlo na které nesmíte nikdy zapomenout. Představení musí pokračovat! Komedianti jedou dál....


Dokonalé. Dokonalá kniha dokonalého autora Terryho Pratchetta. Vůbec se nedivím divadlu v Dlouhé, že si pro svou adaptaci vybrala právě toto dílo. Maškaráda je skvělá, nebylo by vůbec marné pro Pratchettovské začátečníky začít právě s touto knihou. Je dokonale samostatná pokud jde o další díly Zeměplochy, i když jistá znalost parodované "předlohy" Gastona Lerouxe určitě není na škodu a váš zážitek z knihy to jen podpoří. Já se neskutečně bavila. Už dlouho jsem žádné knize takhle nepropadla. Maškaráda nejspíš není nejlepší Pratchettovkou, ale pro mě zatím jedna z nejlepších, co jsem od tohoto Pana spisovatele četla. Překvapivě jsem u tohoto dílu neměla sebemenší problém se začíst. Už od pvní chvíle jsem se skvěle bavila. Terry Pratchett tady ale neparodoval jen Lerouxovu klasiku, ale hlavně Operu samotnou a to se mu podařilo s neskutečným stylem. Ostatně jako vždy. Není moc knih u kterých bych se smála nahlas a měla dokonce tendence svému bratrovi předčítat celé pasáže:D Celé prostředí je tak dokonale popsané, dokonale zesměšněné:D Prostředí opery mě fascinuje a sledovat tuhle Pratchettovskou operu mě opravdu bavilo. Stařenka Oggová s Bábi Zlopočasnou jako vždy úžasné, ty dvě v akci mám vážně ráda:) Posledních zhruba sto stránek je jako jedna dlouhá horská dráha, která se ne a ne zastavit. Musím říct, že Divadlo v Dlouhé zpracovalo tuhle knihu skvostně. I fakt, že jsem viděla divadelní představení můj zážitek z knihy ještě umocnil, mno prostě jsem si to opravdu užila. Strašně se mi tenhle díl líbil. Takže dost chvály, vřele doporučuju:)

Typicky Pratchettovské:

Esme Zlopočasná se ptá, co by jste jako první vynesl z hořícího domu?
Sardelli (hudební ředitel): "A co by jste si přála aby to bylo?"
Valtr Plíža (místní idiot): "Oheň?"
André (policista):" A kdo ho zapálil?"

Questa Porta, Máááledeta, questa portáááá si blóóca....

Jarmark Marnosti (Vanity fair)

19. února 2010 v 19:11 | Jillian |  Recenze

Vanity fair



Výročí...

17. února 2010 v 17:01 | Jillian |  Mezi řádky
Nejspíš to ani nevíte, ale tenhle blog slaví své první opravdové narozeniny:) Přišel na svět přesně 15. 2. 2009, ale první pořádný článek byl zvěřejněn až 17. 2., takže proto oslavujeme až dnes (tentokrát jsem nezapoměla:D )
Za ten rok se toho stalo tolik, že se mi tomu ani nechce věřit. Nechce se mi věřit, že jsem si tady vybudovala tak krásné Útočiště, k čemuž jste mi samozřejmě pomohli hlavně vy. Mí drazí blogoví přátelé a proto vám strašně děkuju, že mě podporujete v psaní článků svými úžasnými komentáři. Jmenovitě tenhle blog tedy musí poděkovat mé drahé Alex, která byla pokud si ještě dobře vzpomínám moje první SB a která mě svým způsobem podporuje už tím, že sem občas zabloudí a je jedna z těch jejichž komentářů si vážně vážím:) Potom bych chtěla poděkovat taky Lúthien, která je taky stálým náštěvníkem a jsem za to ráda, protože je to skvělá osůbka se skvělými názory a vkusem. Nesmím zapomenou taky na Clarett, naši talentovanou spisovatelku a Werush, moje poslední SB, jejíž stránky znám ale už velmi dlouho:) Mno a nakonec posledním přírůstkům a to jsou Mlejkom a Abyss:)
Jsou tu i duše jako AlexClair nebo Black, na které bych taky nerada zapoměla. Za ten rok se tady toho hodě událo a doufám, že u toho zůstane. Jsem moc ráda, že tohle Útočiště mám a pokusím se tady zůstat co nejdéle:D
Bože tolik sentimentality v jednom článku jsem už dlouho neviděla. Dobře přiznávám se snažila jsem se být upřímná a zahodit na chvilku moji pověstnou ironii a sarkasmus:D Snad to vyšlo O:-)

Takže mí drazí užívejte života dokud to jde, mám vás ráda, takže Volejte sláva a tři dny se radujte:D

Takový malý přehled:
První filmový článek byl o Princezně nevěstě, přiznávám se, nečekala jsem, že ho někdo bude číst celý:D
První článek o filmové hudbě byl ten o Letopisech Narnie od Harryho Gregsona Williamse.
První filmový original song byla potom píseň The Call (překvapivě:D ) od Reginy Spector.
Poprvé jsem taky psala o mých mlovaných šatech Violet Baudelaire.
Mno a uzavřeme to tím, že první literární článek byla ukázka. Slavík a růže- Oscara Wilde

Celkově si mi za ten rok povedlo napat přesně 239 článků. Sama nechápu JAK se mi to povedlo:D



Osmnáctiny

14. února 2010 v 11:02 | Jillian |  Mezi řádky
Ano svět mě ode dneška může oficiálně nazývat dospělou. I když já se k tomuto označení nijak zvlášť nehlásím:) A dlouho ještě nebudu, nebo v to alespoň doufám:) Jen jsem vám to chtěla říct, protože dnes pravděpodobně nepřidám žádný článek. Chystali jsme se s AlexClair zapálit černou svíčku za mé dětství:D Ale budeme to muset uskutečnit jindy:) Já si stejně myslím, že není co slavit, spíš trpím komplexem Petra Pana:D (Pokud nevíte co to znamená zeptejte se Black:)) Bože, já jsem hrozný sarkastik:D Jsem moc ráda, že jsem skoro před rokem založila tenhle blog a o to víc mám ráda vás, mé blogové kamarády:) Takže vám ještě dodatečně přeji Krásného Valentýna, užijte si ho s těmi, které máte rádi:D


My sister's keeper (Je to i můj život)

12. února 2010 v 21:14 | Jillian |  Recenze
Během své nemoci jsem doháněla hlavně filmy z mého letošního seznamu povinných filmových zážitků.

My sister's keeper


The Phantom of the Opera OST - Andrew Lloyd Webber

11. února 2010 v 9:42 | Jillian |  Soundtracky
Andrew Lloyd Webber je největší osobností muzikálové hudby. Má za sebou takové skvosty jako jsou Kočky, Jesus Christe Superstar nebo Evita. Naposledy jsem se s jeho tvorbou ale setkala prostřednictvím tohoto nádherného muzikálu. Fantom opery je po hudební stránce nezapomenutelné dílo a prokazuje vyjímečnou melodičnost. Poprvé byl na Broadway uveden v roce 1986 a hraje se bez přestávky dodnes.
Pokud hlavní motiv neznáte a jste velcí milovníci hudby můžu vám zaručit husí kůži. Fantom opery je poklad, takže tady ho máte a uvidíte, že vás okouzlí...


Autor: Andrew Lloyd Webber
Datum vydání: 23.11.2004
Vydavatel: Sony Classical
Počet skladeb: 14
Celkový čas: 01:03:26




Johann Wolfgang Goethe-Král duchů

10. února 2010 v 20:20 | Jillian |  La literature
Tahle báseň mě kdysi oslovila, jelikož mi připomíná naši českou geniální Kytici...Goethe byl velký umělec ale dřív jsem od něj jako jediného znala Fausta. Tohle mě hodně překvapilo. Není to nic milého,přece jenom je to balada a když řeknu, že mi připomíná Kytici, tak si asi umíte představit o co jde. Je ale bravurně napsaná až mě z toho mrazí.

Přečtěte si ji sami a napiště mi svůj názor...


Johann Wolfgang Goethe

Král duchů


Kdo to tak pozdě ujíždí tmou?
To otec s dítětem před sebou,
v náručí synáčka zahřívá,
tak jedou vichrem, jedou ti dva.

"Co schováváš oči, nač by ses bál?"
"Ty nevidíš, tatínku, že je tam král?
Král duchů s korunou...Vlečka až sem..."
"Jen mlha, děcko, leží pod lesem."

Pojď se mnou, chlapečku,vezmu tě k nám,
budem se dobře mít,všechno ti dám,
mám kvítí všech barev v svém království
a plášť mé matky se zlatem jen skví.

"Tatínku, tatínku, neslyšíš nic?
Král duchů mě volá čím dál tím víc!"
"Klid, dítě, seď klidně a neměj strach,
to šustí jen listí v křoviskách."

Pojď se mnou, hezký chlapečku, chceš?
Mé dcerky tě chtějí za bratra též!
Mé dcerky protančí celičkou noc,
uspí tě v písničkách na dobrou noc.

"Tam, táto, tam do tmy se podívej!
Král duchů a princezny kolem něj!"
"Už hledím, hledím, děcko do mlhy:
to jsou přec vrby, ty šedé mátohy!"

Můj mazlíčku, tvé krásné tílko mám rád,
pojď se mnou po dobrém, sic budeš litovat!"
"Tatínku, táto, už na mne sáhl král!
Co mi král duchů, co mi udělal!"

Tu zděsí se otec, pustí se v cval,
s chroptícím děckem domů se hnal.
Do dvorce dojel z posledních sil,
děcko však z mrtvých už nevzkřísil.

Utrpení mladého Werthera-J.W.Goethe

10. února 2010 v 12:18 | Jillian |  La literature
Utrpení mladého Werthera-J.W. Goethe




Možná mi někteří nebudete věřit, ale i do téhle knihy se dá začíst:) Spousta z mých přátel mě odrazovala s tím, že číst utrpení mladého Werthera je skutečné utrpení. Mno nimcéně jsem to zvládla a tak zlé to zase nebylo.
Jde o román v dopisech a určitě ho všichni znáte. Jako povinná četba je to zajímavé čtení, ale kdo by toto dílo vnímal pouze jako příběh o nešťastné lásce nejspíš by zůstal stát jen na samém prahu pochopení. V tomhle díle je mnohem víc, společenské konvence, předsudky, omezenost světa, ale i vztah k přírodě atd...
Právem je tohle dílo zařazováno mezi nejlepší německá díla a nejlepší Goetheho díla. Autor totiž na svou dobu přišel s něčím dá se říct novým a neskutečně přitažlivým pro čtenáře a to s románem v dopisech. Druhý díl knihy se mi celkově líbil víc než ten první. Asi proto, že až tam jsem se dokázala do knihy opravdu začíst. Goethe používá zajímavé obraty na které nejsem zvyklá a u kterých jsem se občas nepřímo pozastavila, ale které mi utkvěly v paměti, přirovnání, která podněcují lidskou představivost. Občasné záblesky filosofické geniality, které ve mě opravdu zanechlaly dojem. Přesto mě ale Goetheho styl více nenadchnul. Všimla jsem si toho už při pokusu o přečtení Fausta, který jsem tehdy zbaběle vzdala. V tomhle případě šlo hlavně o příliš filosofický a rozmáchlý styl, především v první polovině, při popisu krajin a tak podobně, který je pro současné čtenáře příliš nezvyklý a proto se nám to nečte nijak zvlášť dobře. Druhé polovně jsem asi nejvíc propadla. Můj názor je asi takový. Všechna ta jeho trýzeň nebyla způsobená tou pouhou neopětovanou láskou k Lottě, ale především jeho přehanou vnímavostí se kterou hleděl na celý okolní svět a předsudky té doby. Autor tady vyzvihuje osobnost a přírodu. Přesto mi ale postava Werthera nebyla tak symptaická jak by mohla. Knihu jsem četla částečně i ze zvědavosti. Skutečnost, že spousta mladých lidí si po přečtění vzala život je přinejmenším zajímavá. Shlédli se v postavě a v životě trpícího Werthera natolik, že sebevažda se stala takovým jakýmsi symbolem té doby v Německu. Závěr knihy mě vytrhl ze zajímavého čtení, dopisy mi asi vyhovovaly trochu víc než autorovo vyprávění. Nemohla jsem se přes to prokousat. To bylo skutečné "utrpení":-p

Jinak vám to ale můžu jen doporučit, je to hodně zajímavá kniha a jako povinná četba to není vůbec dlouhé, což už většiny hraje klíčovou roli. Tahle kniha má ale ještě jednu zvláštost, jak jsem zjistila poději, jde skutečně o příběh samotného autora založený na skutečných událostech. Až na tu smrt ovšem, protože Goethemu se to podařilo překonat...


Hřiště

9. února 2010 v 11:17 | Jillian |  Vlastní tvorba
Tyhle fotky se mi líbily, jsou vlastě úplně obyčejné nic neukazují a nejsou ani moc kvalitní, ale mám je ráda...




Legend OST-Jerry Goldsmith

8. února 2010 v 12:30 | Jillian |  Soundtracky

Tak je to tady. Má obvyklá dávka filmové hudby, jak je tady zvykem. Dlouho o ničem nebyla řeč takže to teď vezmeme hopem. Legenda. Už jste o ní slyšeli a určitě jste i slyšeli jak chválím hudbu v tomhle filmu. Je to zásluhou pana Jerryho Goldsmitha. Tento bravurní hudební skladatel zemřel v roce 2004 ve věku pětasedmdesáti let. Měl nezaměnitelný styl, který je lehce rozpoznatelný a především neskutečně originální. Jeho osoba spolu s Enniem Morriconem jsou považováni za největší experimentátory v oblasti filmové hudby a já s tím nemůžu než souhlasit. Jeho hudba je pro mě fascinující a je o něm známo, že je autorem několika děl vyloženě přelomových (Planeta opic, Vetřelec, The Omen...). Z jeho hudby je cítit něco, co má schopnost na posluchače silně zapůsobit a ze jména Jerry Goldsmith se po letech stal pojem. Pro mě navždy zůstává jedním z nejtalentovanějších a nejoriginálnějších tvůrců. Je možno ho považovat rovněž za dvorního skladatele Ridleyho Scotta, jelikož skládal hudbu téměř ke všem jeho filmům.
I v případě, že vám jeho jméno nic neříká, nezoufejte. Protože jeho hudbu znáte všichni:


Planeta Opic 1968
Přichází satan 1976
Vetřelec 1979
Star Trek 1979
Poltergeist 1982
Gremlins 1984
Základní instinkt 1992
První rytíř 1995
Legenda o Mulan 1998
Mumie 1999
atd...














"Lidé se mě často ptají, zda jsem se s šedivými vlasy už narodil... Vlastně jsem se narodil s hnědými vlasy, ale když vidíte tolik děsivých filmů jako já, tak je zázrak, že mám vůbec nějaké vlasy..."

"Při studiích mě ani ve snu nenapadlo, že budu jednou skládat filmovou hudbu. Ale pak jsem viděl Rozdvojenou duši a bylo to. Miklos Rozsa se stal mým hrdinou a jeho hudba tím nejlepším, co kdy bylo složeno pro film."

"Sběratelé chtějí všechnu mou hudbu. Sbírají ji jako nějaké plechovky."




Soundtrack k Legendě samotné je trochu zvláštní. V americe totiž existuje odlišná verze. Po dotočení filmu se Ridley Scott rozhodl soundtrack změnit, prý kvůli tomu, že film byl příliš temný. Zadal tedy tento úkol skupině Tangerine Dreams. Vůči Jerrymu Goldsmithovi to asi bylo trochu nefér a proto do evropy šel film s původním soundtrackem. Otázka kvality je trochu rozporuplná. Já samozřejmě preferuju tu nádhernou hudbu Goldsmithovu, avšak většina američanů, jak jsem zjistila na svoji verzi nedá dopustit. Hudba Tangerine dreams je sice krásná, ale samostatně, do filmu se podle mě nehodí a nepodtrhuje jeho nádech. Ale je to typický zástupce osmdesátých let a asi proto má i on své kouzlo:)
Tady ukázka americké verze...


Stejně ale zůstávám u této instrumentální verze, kterou vám tady teď předkládám:)

Skladatel: Jerry Goldsmith
Dirigent: Jerry Goldsmith
Další autor: John Bettis
Orchestrace: Alexander Courage
Účinkují: The National Philharmonic Orchestra
Producent alba: Jerry Goldsmith
Datum vydání: 7. květen 2002
Vydavatel: Silva America



Typ soundtracku:
instrumentální, písničkový

Počet skladeb: 14
Celkový čas: 01:10:50





Skladby jako vždy pod perexem...

Legenda

7. února 2010 v 17:44 | Jillian
Konečně jsem si našla čas k napsání tohoto článku. Tenhle film měl být v mé vzpomínkové rubrice už dávno. Tolikrát jsem o něm mluvila, přidávala videa a nikdy vám nepodala nějaký plnohodnotný článek, tak tady ho máte:)

Twilight (Stmívání)

7. února 2010 v 14:56 | Jillian |  Recenze
Při psaní tohoto článku jsem měla dvě možnosti. Buďto to pojmout s ohledem na všeobecnou Edwardománii nebo to vzít čistě profesionálně:-p a střízlivě. Vybrala jsem si tu druhou možnost, protože i film samotný jsem se rozhodla sledovat naprosto bez předsuků a nebylo to jednoduché.:-p


Lily's dress

7. února 2010 v 12:00 | Jillian |  Les robes
Vzpomínáte si ještě vůbec na mou oblíbenou rubriku tady Les robes?? Je to už téměř věčnost kdy jsem naposledy přidala nějaký článek. Nemám jich tu moc, protože málokdy jsou nějaké šaty vážně použitelné a málokdy mě zaujmou natolik abych o nich psala. Tyhle mám ale v záloze už dlouho. Lilyiny šaty jsou krásné, líbili se mi už když jsem byla malá a její čelenka ve vlasech je taky dokonalá. Přidávám tedy nějaké fotky, vybrala jsem ty nejpoužitelnější, tak snad se vám budou líbit. Omlouvám se za kvalitu některých fotek, ale film je z roku 1985 a jsou tudíž už trochu starší.



Legend-moje tvorba

6. února 2010 v 12:11 | Jillian |  Vlastní tvorba
Vzhledem k tomu, že to se mnou vypadá bledě, pravděpodobnost chřipkové nákazy roste každým dnem:-p Nemůžu dopustit abych se nudila, vytvořila jsem tedy další videa. Tentokrát nejdou o Labyrinthu nebo Nemetonburku,ale o dalším z mých vzpomínkových filmů, o Legendě. Pokud ji neznáte ke stažení ZDE na uložto.cz ^_^ Jde o jeden po vizuální stránce nádherný film z 80 let (jak jinak že:D), samozřejmě fantasy a i když scénář nedosahuje bůhvíjakých kvalit, vřele doporučuju se na něj podívat. Videa jsem dělala především kvůli nádhernému a nepřekonatelnému hudebnímu deprovodeu pana Jerryho Goldsmitha (ať je mu země lehká), který miluju a který je skutečně nádherný. Tak snad se vám budou líbit:)

Legend of the forest...
Tohle první video je takový malý tribute tomu nádhernému lesu. Celý byl vytvořen uměle ve studiu konkrétně pro tento film. Tohle je důkaz, že fantasy filmy se dají točit takhle krásně a poctivě bez té fůry speciálních efektů...


Can you forgive me?

Tohle video se mi líbí ještě trochu víc, protože jsem do něj použila fotky z jedné z mých nejoblíbenějších částí filmu a musím říct, že jsou přesně tak působivé jak jsem chtěla. Tenhle film je prostě po vizuální stránce poklad...

My view of the world

5. února 2010 v 17:17 | Jillian |  Vlastní tvorba
Tak mí drazí, chvíly jsem vás zanedbávala, ale jinak to bohužel nešlo, kromě toho, že sepisuji brand new recenzi na Twilight chtěla jsem vám ukázat nějaké svoje fotky. Jde jen o to, že jsem si trochu hrála. Neměla jsem v plánu vytvořit nic uměleckého, spíš jsem zkoušela jednotlivé funkce. Nechci sem dát všechny obrázky najednou, takže to vezmu pěkně postupně. Tyhle tři koneckonců patří do stejné kategorie. Jsou to úplné blázniviny a AlexClair je označila za "lyrické" :D